Archeologický výzkum u kostela sv. Václava

     Nejvýznamnější částí původně středověké vesnice Dolní Bojanovice, v písemných pramenech prokazatelně zmiňované až k roku 1386, byl prostor u kostela sv. Václava. Zde se od středověku nacházel gotický kostelík, fara a tvrz. A právě v tomto místě, které je od pradávna nazýváno "Kopeček" nebo "Pargan", byly v pondělí osmnáctého července, krátce před čtvrtou odpolední, zjištěny neohlášené výkopy. Farní úřad zde prováděl stavbu nového vytápění kostela. V místech bývalého hřbitova dělníci v předchozích dnech narušili několik desítek hrobů. Práce musely být zastaveny a poslední úsek dlouhý necelé dva metry byl v následujících dnech zkoumán archeologickými metodami. V sondě 200 x 80 cm bylo odkryto celkem šest zemřelých jedinců, v jednom případě dokonce kostra novorozence. Zemřelí byli ukládáni do dřevěných rakví, z nichž se dochovalo pouze ztrouchnivělé dřevo a železné hřebíky. Nejzajímavější byl hrob s kostrou zemřelé ženy (č. P6), která při sobě měla milodary a zbytky pohřebního oblečení. Podle předběžného odhadu se jednalo o ženu středního věku vysokou přibližně 155 cm. V rukou překřížených v břišní oblasti měla růženec z modrých skleněných korálků a svátostku s barevným obrázkem světice. Kolem lebky měla pruh z tkaniny zdobený dekorem z drobných skleněnými korálků a měděných tordovaných drátků. U ozdoby se dochovaly dokonce i chomáčky tmavě hnědých vlasů. Ostatní hroby mohly být dokumentovány jen na stěnách výkopů. Zemřelí sice leží na středověkém hřbitově fungujícím minimálně od 14. století, náleží však až poslední fázi pohřbívání, tj. někdy ze 17., či spíše z 18. století, kdy hřbitov zaniká a přesouvá se opodál, kde  slouží svému účelu dodnes.
     Velkým překvapením na zrušeném hřbitově byl nález rozsáhlé jámy, která zanikla někdy v druhé polovině 14. nebo v první polovině 15. století. Jejího dna zjišťovací sondou nebylo dosaženo ani v hloubce tří metrů. Maximální průměr jámy lze stanovit na dva metry. Jedná se pravděpodobně o jámu se zásobní funkcí, možná přímo na obilí. Ale co dělala jáma kolem roku 1400 na hřbitově u kostela? Je zřejmé, že v této době zde hřbitov ještě nebyl, nacházel se někde poblíž, kolem gotického kostela sv. Václava. Až v pozdějších staletích se tímto směrem rozšířil. Zásobní jáma tedy souvisela s tvrzí nebo s hospodářským zázemím fary. Přestože kontrolované rýhy nám neupřesnily, kde přesně stála tvrz, ani v kterých místech stál starý bojanovický kostel, přesto výzkum významně obohatil poznatky týkající se středověkých a raně novověkých Dolních Bojanovic.
     Středověkou jámou plnou zlomků keramických nádob a zbytků spálené dřevohliněné nadzemní stavby překvapení u svatováclavského kostela nekončilo. Posledním a chronologicky nejstarším objektem byla pravěké jáma, jejíž dno leželo pouhých sto šedesát centimetru od současného povrchu. Ve výplni jámy se nacházely zčernalé zvířecí kosti a zejména zlomky zdobené keramiky, která nám jámu datuje do doby bronzové. Před více jak třemi tisíci lety zde sídlili lidé. Jedná se o nový poznatek, o kterém se dosud nevědělo. Jak je vidět i menší, plošně nerozsáhlý a navíc prakticky vybagrovaný výkop, může výrazně obohatit historii i prehistorii Dolních Bojanovic. Věříme, že místní občané a stavebníci se již archeologů nebudou bát a stavební akce řádně ohlásí. V opačném případě jsou to právě oni, kteří malebnou obec okrádají o cenné poznatky, potažmo o svoji bohatou historii.

FK