Novinky z archeologického výzkumu v Čejkovicích

     Ve čtvrtek pátého listopadu byl zahájen záchranný archeologický výzkum na parcele č. 5237 v centru Čejkovic. V místech budoucího parkoviště provedl investor skrývku do hloubky až jeden metr od současného terénu, čímž byla zničena velká část archeologických situací dokládajících vývoj osídlení od pravěku až do současnosti. Na ploše o velikosti přibližně 40 x 15 metrů se přesto podařilo, po usilovném začištění v její přední části, zachytit dosud 34 zahloubených objektů, které jsou v současné době preparovány a dokumentovány. Z jejich výplní byly získány četné nálezy jako např. fragmenty keramických nádob, zvířecí kosti, spálené omazy dřevohliněných staveb, zhuhelnatělé dřevo, železné předměty. Většina zahloubených objektů spadá do kategorie sídlištní objekt bez bližšího určení jeho funkce. Jedná se o menší jamky po kůlech nebo sloupech a středně velké jámy oválného i obdélného tvaru. Jelikož horní partie těchto jam byly odbagrovány, zbyly již jen jejich spodky. Jáma č. 13 např. obsahovala dokonce i rozbitý, téměř celý středověký džbán s plošnou radýlkovou výzdobou, což dokládá řemeslnou zručnost a estetické cítěné hrnčířů na konci středověku.
     Příjemným překvapením výzkumu byl objev rozsáhlé středověké jámy, ve které se uskladňovalo obilí, lidově se těmto objektům říká obilnice nebo obilní jámy. Na konci loňského a na začátku letošního roku bylo objeveno v Čejkovicích těchto jam zaniklých ve středověku již několik, a to vždy před uliční čárou domu ve středu obce. Výkopy pro inženýrské sítě je ovšem protnuly pouze částečně a zkoumány mohly být jen na řezu. Obilní jáma z parcely byla preparována v ploše až do hloubky dvou metrů, hlubší průzkum znemožňoval vysoký sloupec spodní vody. Při odkryvu postupně odpadávala horní zúžená část obilnice, čímž zanikal původní hruškovitý tvar. Při dokumentaci se přesto podařilo zjistit rozměry jámy. Otvor a původní vstup do obilnice měřil kolem 60 cm, maximální průměr jámy byl 2 metry a hloubka činila tři metry. Velice zajímavým konstrukčním detailem byly stopy na stěně po nástroji, kterým čejkovičtí obilnici hloubili. Existenci i zánik obilnice můžeme klást někam do 14. - 15. století, kdy byla druhotně využívána jako jáma odpadní jáma, kam majitelé usedlosti vhazovaly domovní odpad. Výplň obsahovala kromě kamenů a žluté spraše především keramiku, která je zastoupena téměř úplnými nádobami a jejich většími torzy. Za zmínku stojí velká zvonovitá poklička. Nádoby spadly tzv. do měkkého, čímž se některé dochovaly téměř neporušené, a to díky fekální výplni ve spodní části jámy, která ještě po staletích výrazně zapáchala. V příhodných zvodnělých podmínkách se uchovaly i makrozbytky organického původu. V odebraných vzorcích zeminy, které se budou plavit se nacházejí četné obilky, semínka, plevy a jiný botanický materiál, který nám zcela unikátním způsobem umožní nahlédnout do každodenního života bohatého čejkovického sedláka. Zjistíme, co lidé dřív jedli, jaké pěstovali rostliny a mnoho dalších informací environmentálního charakteru. Obilní jámy jsou na Hodonínsku celkem známé, díky tomu, že se mnohde budovaly ještě v raném novověku a na několika málo místech se dochovaly do dneška dokonce nezasypané. Čejkovická obilnice je zajímavá tím, že zaprvé mohla být zkoumána v ploše, zadruhé máme zdokumentovaný její úplný původní tvar a za třetí, že zanikla někdy kolem roku 1400 s druhotnou funkcí jako odpadní jáma s dochovanými torzy nádob a botanickými zbytky.
     Většina objektů na parcele náleží pozdnímu středověku, některé jámy datujeme již do doby bronzové a zbytek náleží do posledních staletí a desetiletí. Zajímavé nálezy byly učiněny i v tmavých splaších, které se již od pravěku tvořily v nivě nad pravým břehem místního potoka Prušánky. Prozatím nejstaršími nálezy jsou pazourek a keramika  (zejména zlomek zdobeného okraje mísy) z pozdní doby kamenné (stáří zhruba 4500 let). Větší zásobní jáma, porušená kanalizací pro parkoviště, spadající časově do mladší doby bronzové (víc jak 3000 let stará), na průzkum ještě čeká.
     Na parcele byly dokonce nalezeny i střípky z raného středověku, pravděpodobně z doby velkomoravské. K tomuto slovanskému osídlení náleží dosud osamocený kostrový hrob s železnými přídavky u kolena, nalezený letos na jaře nedaleko kostela sv. Kunhuty. Těmito nálezy dokládáme pravděpodobně existenci dosud neznámé slovanské vesnice existující ve středu dnešní obce dávno před první písemnou zmínkou o Čejkovicích z roku 1248. Některé jámy s nálezy můžeme datovat i do 13. století, kdy v Čejkovicích sídlí na tvrzi komenda templářů, ke kterým se obec dnes hrdě hlásí.  
     Pod zbořeným domem, který naposledy náležel manželům Otáhalovým leží jeho patrně středověký předchůdce, kterého pouze protnul liniový výkop kanalizace a skrývka se mu téměř vyhnula. Po jeho prozkoumání získáme neocenitelné informace o charakteru obytné části středověké čejkovické usedlosti. Bude to poprvé a zřejmě nadlouho i naposledy, kdy budeme moci provádět průzkum tohoto charakteru. Většinou je zde novostavbou zničena předchozí zástavba.
     Na zkoumané parcele nejsme poprvé. Na přelomu letošního března a dubna se nám podařil celkem zajímavý objev do spraše zahloubeného sklípku, který měl ze zadu dokonce dochovanou vstupní šíji s několika schody. Sklep i s předpokládanou nadzemní částí shořel někdy ve 14. - 15. století.
     Obec Čejkovice díky intenzivní stavební činnosti nejen zušlechťuje a vylepšuje svou současnou podobu, ale zároveň ve velké míře obohacuje poznání o své historii a prehistorii. Vedle templářů tak zajišťují obci věhlas a slávu i archeologické nálezy.