CODEX GIGAS

Jeden z vůbec nejpozoruhodnějších rukopisů vznikl někdy na počátku 13. století v benediktinském klášteře v Podlažicích, malé obci nedaleko Chrudimi. Kdo ví, proč právě na takto odlehlém místě? Byla snad kniha sepsána jinde a do Podlažic jen dovezena, anebo vznikl klášter za účelem stvořit v něm a uchovat největší a nejobsažnější rukopisnou knihu světa? Odpovědi a názory historiků se různí. Cestou osudu se Codex gigas dostal postupně do majetku cisterciáků v Sedleci, benediktinů v Břevnově a v Broumově a v roce 1594 o něj projevil zájem císař Rudolf II., který jej následně získal do své pozoruhodné sbírky. Za třicetileté války se Codexu zmocnili Švédové a obdarovali jím svou vzdělanou a umění i vědění nakloněnou královnu Kristinu. Codex gigas je 90 cm vysoký, 50 cm široký a 75 kilogramů těžký, nelze si tedy představit, že by mohl sloužit k běžnému čtení. Nejednoho badatele proto logicky zajímá, jaký byl důvod k sepsání takto monumentální knihy a co je v ní obsaženo. Dle legendy ji vytvořil podlažický mnich, jenž se tak snažil vykoupit z těžkého hříchu a hrozilo mu zazdění zaživa. Souvisel snad nějak jeho hřích s archeologickým nálezem ženských a dětských koster v areálu kláštera? Mnich prý ve snaze vyhnout se trestu navrhl, že za jednu noc napíše největší knihu světa, ale protože záhy poznal, že jde o nadlidský úkol, uzavřel smlouvu s ďáblem, který knihu sepsal za něj a nakonec se v ní i zpodobnil. Otevřeme-li Ďáblovu bibli, spatříme hned na začátku přehled abecedy hebrejské, řecké, latinské, stejně tak poznámku opata Bavora ze 13. století o držení kodexu, ve 14. století zde byla ještě dopsaná hlaholice a cyrilice, pak následují texty Starého zákona, spisy židovského historika Josefa Flavia: Židovské starožitnosti a Židovská válka; najdeme tu rovněž nepostradatelný Nový zákon; dále encyklopedické dílo Etymologie od Isidora ze Sevilly, lékařské spisy Johanna Alexandrijského žáka proslulého Galéna, dále pojednání o očním lékařství přeložené Johannem Afrikánským. Před proslulým vyobrazením ďábla je umístěn text penitenciálu, tzn. zpovědního zrcadla, umožňujícího zpovědníkům klást cílené otázky a následně navrhnout správné pokání. Netušíme však, proč v tak podrobném návodu ke zpovědi nejsou zmínky o vraždě, cizoložství a incestu. Za penitenciálem následuje zpodobnění nebeského města Jeruzaléma a již zmíněný půlmetrový obrázek ďábla sedícího v podřepu se zelenou hlavou a dvojitým jazykem, coby symbolem dvojsmyslnosti jeho mluvy, s rukama nataženýma vzhůru, vše v prázdném prostoru připomínajícím cestu hříšníka, uposlechne-li jeho rady. Za uvedenými iluminacemi si můžeme přečíst exorcismy (modlitby, které napomáhaly z lidí, zvířat, věcí, označených za posedlé, vyhnat ďábla nebo zlé síly, dodnes jsou exorcismy součástí mnoha náboženských obřadů). V Codexu gigas nalezneme i zaklínadla proti nemocem a zlodějům. V Codexu neschází ani Kosmova kronika česká, jeden z nejstarších textů, který mohl vzniknout možná i za Kosmova života. Dále zde měly své místo regule benediktinského řádu, které však byly z rukopisu vyříznuty před rokem 1561. Kromě těchto stránek, o jejichž obsahu víme, ale z rukopisu zmizely i jiné stránky. Co na nich bylo a proč musely být v minulosti odstraněny, opět netušíme. Neméně zajímavý je soupis osob spojených s podlažickým klášterem či benediktinský kalendář se jmény patronů pro každý den, kalendář je doplněn podlažickým nekrologiem (seznamem zemřelých mnichů). Pozoruhodný je zápis u dne 10. listopadu: „Hermanus monachus inclusus“ (tzn. uzavřený mnich Heřman). Je otázkou, nemohlo-li se náhodou jednat o tajemného autora rukopisu, o kterém se v legendě praví, že měl být uvězněn... Codex gigas uzavírají údaje sloužící k výpočtu Velikonoc v průběhu 26 let. Velice pozoruhodné je, že takřka celý rukopis je psán velmi drobným, naprosto totožným, úhledným písmem, tedy jako by jej vytvořil jeden člověk. Dle odborníků by však autor Codexu musel ke stvoření takového díla vynaložit nejméně deset let usilovné práce. Jedinými částmi, jež vykazují jiný typ písma, jsou penitenciál a pasáž věnovaná exorcismům. Případní hledači historických záhad a všichni příznivci středověkého umění se tedy budou moci za vlídného dozoru průvodce ponořit do tajemství největší knihy světa a společně v ní zalistovat, což by přirozeně u originálu možné nebylo. Kromě zmíněného Codexu gigas budou za příznivých okolností vystaveny i další funkční faksimile, a to Boskovické bible (originál pochází z počátku 15. století; maketa zapůjčena z Muzea Boskovicka) a Antifonáře královny Elišky Rejčky (originál vznikl v roce 1317; maketa zapůjčena rajhradským Památníkem písemnictví na Moravě).