Eduard Krajíček ( 25. února 1879 – 24. července 1921)

Narodil se v Luhačovicích v rodině lázeňského správce Františka Krajíčka a jeho ženy Karolíny Urbancové dcery brněnského kočího. Po absolvování českého státního gymnázia v Kroměříži v roce 1900 se rozhodl pokračovat ve studiích na právnické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Svá studia si financoval sám, musel tvrdě pracovat, aby si na vzdělání vydělal. Už jako kandidát advokacie se dostal v Hodoníně do advokátní kanceláře zemského poslance, českého vlastence a předsedy Matice Hodonské JUDr. Františka Hesse, jehož dvaadvacetiletou dceru Ludmilu Amálii si 1. září roku 1910 vzal za manželku. Dne 1. listopadu 1918 byl pověřen správou Hodonína jako vládní komisař a na základě výsledků voleb z  června roku 1919 byl zvolen úředně prvním českým starostou v Hodoníně. V přímém důsledku prosincové stávky dělníků v roce 1920 došlo k rozpuštění městského zastupitelstva a odvolání Krajíčka z postu starosty. Masarykův Hodonín, který v duchu ideálů svého rodáka Tomáše Garrigue Masaryka vítal v ulicích poklidně, slavnostně, a hlavně s velkými nadějemi v novou společnou budoucnost dvou sbratřených národů Čechů a Slováků vznik samostatného Československa, byl označen za město vzbouřenců. Krajíček tento fakt bral jako své osobní selhání. Od mladých let trpěl srdeční vadou a zhuštěním tkáně hrotů plicních, zemřel však na těžký zápal plic ve svých čtyřiceti dvou letech. Hodonínský kronikář v městské pamětní knize zaznamenal hlavní Krajíčkovy vize: „Bystrý jeho duch dobře vystihl výhodnou polohu města a plánem jeho bylo vytvořiti z Hodonína město důležité národně, kulturně i hospodářsky, spojku Slovenska s ostatní republikou a důležitý bod dopravní po vodě, železnicí i automobilem.“