Veselské muzeum mezi světovými válkami

Zpřístupněním první muzejní expozice 2. května 1910 se Veselí nad Moravou zařadilo mezi města s vlastním muzeem. Ve srovnání s dnešním stavem působí „bojové“podmínky, za jakých bylo první muzeum ve Veselí provozováno, poněkud rozpačitým dojmem. Vše bylo zcela závislé na ochotě a nadšení členů spolku. Nutno dodat, že ani jedno ani druhé jim rozhodně nechybělo. Za dosti podobných podmínek v současnosti vznikají malá vesnická muzea. Také v jejich případě vše závisí na ochotě a nadšení několika zainteresovaných osob.

Sbírkový fond veselského muzea byl od počátku doplňován jak prostřednictvím darů od občanů (veselských i přespolních), tak také koupěmi. Asi největší část spolkových financí v prvních letech fungování muzea padla na nákup keramiky (ze Stupavy, z Myjavy,…), krojových částí a různých výšivek. Nemalou část finančních prostředků ze spolkové pokladny odčerpal také nákup vitrín, skříní, figurín a dalšího materiálu potřebného k prezentaci sbírek a jejich bezpečnému uložení.

Zvyšující se počet sbírkových předmětů si záhy vyžádal i jejich přísnější ochranu. Od roku 1912 bylo muzeum pojištěno proti požáru, nejpozději od roku 1920 pak také proti poškození předmětů a jejich krádeži. Zároveň bylo nutné zavést i jednotný systém evidence. Každý předmět měl svou kartu se stručným popisem, přičemž sbírky byly od počátku rozděleny na část historickou a část folkloristickou. Podle soupisu z poloviny roku 1912 část historická sestávala z „prehistorie“ (archeologie - 53 kusů sbírkových předmětů), numizmatiky (497 kusů), cechovních památek (54 čísel), církevních a světských knih (staré tisky - 23 čísel), předmětů kovových (13 čísel), keramiky (22 čísel), dřevořezeb (18 čísel) a obrazů (17 čísel). Část folkloristickou pak tvořilo celkem 613 kusů (kraslice, výšivky, tradiční lidové nářadí, lidové výrobky a dětské hračky).

V roce 1926 veselské muzeum vstoupilo do Svazu českých muzeí vlastivědných (resp. Svazu československých muzeí), předchůdce současné Asociace muzeí a galerií. V polovině srpna téhož roku zároveň došlo ke změně na postu předsedy muzejního spolku. Odstupujícího Emanuela Kozáčka nahradil Jan Procházka, učitel na chlapecké obecné a měšťanské škole ve Veselí na Moravou. Společně s novým předsedou byla zvolena také nová pokladní. Amálii Kozáčkovou, manželku odstupujícího předsedy Emanuela Kozáčka, vystřídala Libuše Hejtmánková. Funkci podržela až do konce roku 1933, kdy ji nahradil Josef Jelínek. Poté, co se z Veselí nad Moravou odstěhoval, převzal v polovině roku 1946 pokladní agendu sám předseda spolku Jan Procházka. Revizorem spolku zůstal až do roku 1940 Jindřich Tesařík.

Zhoršující se politická situace po mnichovské dohodě (30. září 1938) dolehla na celou společnost. Všude vládla nervozita a strach z toho, co s sebou narůstající vliv nacistického Německa ještě přinese. A obavy se ukázaly jako oprávněné. V polovině března 1939 německé jednotky obsadily naše území a 16. března 1939 byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava (Protektorat Böhmen und Mähren). Muzea byla převedena pod správu říšských orgánů, přičemž veškerá výstavní činnost musela být od této doby orientována výhradně na podporu zájmu Říše. Svaz československých muzeí byl začleněn do Říšského svazu muzeí. Z muzeálních expozic následně musely zmizet všechny připomínky československé státnosti, resp. obecně období tzv. 1. republiky. Od roku 1940 musely české popisky nahradit popisky česko-německé, později německo-české, výklad v expozicích musel být veden v němčině. Z iniciativy říšského protektora pro Čechy a Moravu SS-Obergruppenführera Konstantina von Neuratha byl zřízen úřad zvláštního pověřence pro muzejnictví. Do jeho čela byl 1. června 1941 jmenován ředitel říšského župního muzea v Opavě Dr. Edmund Wilhelm Braun. Jeho hlavním úkolem bylo konat inspekční cesty po muzeích na území Protektorátu a zároveň měl dohlížet na správné zacházení ze sbírkami. Ve čtvrtek 3. září 1942 navštívil také veselské muzeum.

I v těchto nepříznivých časech se sbírkový fond veselského muzea pomalu rozrůstal. V roce 1943 byl rozdělen již do 15 samostatných sbírek (památky cechovní; staré knihy církevní; staré knihy světské; cínové a jiné kovové památky; keramika; památky praehistorické; dřevořezby; obrazy; sbírka numismatická; kroje a výšivky; kraslice a lidové malovánky; lidové nářadí a nástroje; dětské hračky a výrobky; malby, obrazy, fotografie krojů, krajin a chalup slováckých; věci uměleckoprůmyslové).

Postupné omezování činnosti muzejních spolků vyvrcholilo 22. srpna 1944. V ten den ministerstvo školství a národní osvěty vydalo vyhlášku, která s okamžitou platností zastavila činnost vlastivědných a menších městských muzeí. Jejich zaměstnanci byli následně dáni k dispozici pro totální nasazení. Rozsáhlé klenuté sklepy pod starou školní budovou byly provizorně přeměněny na protiletecký kryt. Zároveň sem byla přenesena také část muzejních sbírek. Po osvobození se obnovené veselské muzeum nevrátilo pod správu muzejního spolku, ale bylo spravováno místním národním výborem. Došlo také k přestěhování muzea z pronajaté místnosti ve staré škole do nových prostor na veselském zámku.

Peter Futák