Drobný archeologický výzkum v Čejkovicích

V letošní roce byla obec Čejkovice negativní lokalitou, alespoň z archeologického hlediska. Mohlo to být způsobeno stagnací stavebních prací nebo se zkrátka investoři úspěšně vyhýbali povinnosti stavbu řádně nahlásit. Archeologické pracoviště Masarykova muzea v Hodoníně sice provedlo v květnu několik málo kontrol při opravě silnice z Čejkovic do Velkých Bílovic, leč s negativním zjištěním. Ty tam jsou bohaté archeologické kampaně z let 2008-2010, kdy se intenzivní výzkumnou činností podařilo objevit celou řadu významných pravěkých a hlavně středověkých nálezů.

Vše se změnilo až v úterý 3. prosince, kdy dělníci v centru obce na pozemku pana Hnileckého, vinaře a obecního zastupitele v jedné osobě, odkryli doklady středověkého osídlení. Novostavbě domu předcházela nedávná celková demolice původní zemědělské usedlosti ležící jen několik metrů od farního kostela sv. Kunhuty. V samotném závěru hloubení výkopu pro základy narušil bagrista jámu zahloubenou do žluté spraše. Jáma byla obsahovala výrazně probarvenou výplň. Stěny i dno 60 cm širokého základového výkopu byly pečlivě začištěny, byla pořízena kresebná a fotografická dokumentace a z probarvené výplně byly následně odebrány vzorky. Tolik letmo z nálezových okolnosti. Ale co jsme to ve skutečnosti našli? Jednalo se o nároží a okrajovou část zahloubené stavby z pozdního středověku. Tu předběžně interpretujeme jako zapuštěnou komoru, která mohla tvořit součást trojdílného vesnického domu s okapovou orientací do ulice. Stěny domu roubené konstrukce byly oboustranně omazány hlínou. Zřejmě v 15. století zanikl násilným způsobem při zhoubném požáru. Hořet mohlo spontánně z nepozornosti, jak bylo v této době časté nebo lze požár spojit s válečnými událostmi, které poznamenaly i řadu okolních vsí, Čejkovice nevyjímaje. Nadzemní roubena „v kožichu“ se tak zřítila do zahloubeného prostoru. A právě pozůstatky konstrukčních prvků nadzemní části jsme objevili v zásypu narušeném bagrem. Se světlou spraší podloží výrazně kontrastovaly do červena propálené kusy hliněných omazů s otisky kmenů. Na většině omazů byly patrné otisky plev, slámy a různých travin, které se přidávaly do „hliněných“ omítek. Dále se jasně rýsovaly vrstvy popela a sytě černé uhlíky ze spálených dřev. Ve výplni se tu a tam objevily i střípky kuchyňské a stolní keramiky, které nám umožnili zánik domu datovat. Podobnou stavbu jsme před několika lety v celém půdorysu odkryly v místech nedalekého parkoviště. Měla rozměry 5 x 3 metry a dno v hloubce tří metrů. Podobné rozměry mohl mít i ten letos objevený suterén u něhož by neměla chybět ani vstupní šíje v podobě do podloží zahloubených schodů. Ostatní výkopy na parcele narušily několik menší jam, ty však již nešlo zdokumentovat a prozkoumat, jelikož již byla položena železná armatura a domíchávač počal zanedlouho chrlit kubíky betonu.Víc se o středověkém domě dovíme snad při dalších stavebních úpravách, pokud si ovšem na nás pan majitel opět vzpomene.

 FK